Majetkové narovnání a obce
Varianty, jak postupovat, byly po přijetí zákona o část. majetk. vyrovnání z pohledu obcí dvě. Vše se odvíjelo od konkrétní situace, v níž se ta která obec ve vztahu k navracenému nacházela.
Pokud obce vlastní nemovitý majetek, ale nemohly s nimi nakládat kvůli blokačnímu paragrafu, je nutno v prvé řadě říci, že na tento majetek se proces vydávání nevztahuje a i nadále tak zůstává v majetku obce. Jednat se může o školská nebo zdravotnická zařízení, některé památky atd. S tímto majetkem mohou obce od 1.1.2013 nakládat tzv. ex lege, není tedy třeba, aby zástupci obcí činili jakékoli právní kroky.
Situace se však mění, pokud jsou předmětem zájmu nemovitosti ve vlastnictví tzv. povinných osob, tedy dle §4 zákona o majetkovém narovnání Státního pozemkového úřadu České republiky, Lesů České republiky, státu, za který jedná příslušná organizační složka státu nebo státní příspěvková organizace, státního fondu, státního podniku či jiné státní organizace. V tomto případě byly oprávněné osoby definované v §3 zákona o majetkovém vyrovnání (církve a náboženské společnosti) povinny do 12 měsíců od nabytí účinnosti zákona o majetkovém vyrovnání vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitosti, jinak její právní nárok zaniká. Tuto žádost pak musely doložit zákonem předvídanými dokumenty nebo skutečnostmi. Nejpozději do konce roku 2013 tedy obce a města měly znát instituci, se kterou se jedná o definitivním řešení majetkoprávních záležitostí vztahujících se k dosud blokovaným nemovitostem.
Zatímco na celostátní úrovni se o majetkovém narovnání vedou politické debaty pohříchu mnohdy bez věcných argumentů, na úrovni některých měst a obcí již několik let probíhá komunikace mezi místními církevními právnickými osobami (např. farnosti, řeholní společenství) a samosprávou, jak bude majetek využíván a spravován po jeho převodu. O této standardní slušné komunikaci v zájmu místní veřejnosti se bohužel příliš nehovoří.