Majetkové narovnání a věřící
Nejeden věřící, o kterém jeho okolí ví, že je katolík, čelí situaci, kdy s ním chtějí odpůrci majetkového narovnání diskutovat o tomto tématu a téměř ho "ukřičet" na základě často zavádějících a účelových argumentů, které zaznívají zejména od některých českých politiků.
Jak má křesťan na tyto otázky reagovat?
Nepravdám a polopravdám se nejlépe čelí dobrou znalostí tématu a rozumným vystupováním, kdy se člověk nebojí stát za svým názorem, i když je vůči ostatním v menšině.
Co je vlastně majetkové narovnání?
Jedná se o navrácení majetku, který církev již dříve prokazatelně vlastnila a který nikdy nesloužil k vytváření zisku jako nějaká "fabrika". Pokud církev spravuje majetek nebo dokonce podniká, vždy tak činí s cílem, aby měla dostatek prostředků na pastoraci, charitu, vzdělávání, zdravotnictví, kulturní činnost, péči o památky a další typické aktivity církve v naší společnosti.
Upozorňujeme, že tento majetek vesměs nepřechází ze soukromých rukou, ale z rukou státu, který též mají spravovat majetek bez komerčních cílů v zájmu svých občanů. Jak to je doopravdy? Víme a denně vidíme, že stát nemusí být vždy tím nejlepším možným správcem majetku a že pro některé jedince či firmy je stát nástrojem vlastního obohacení. Církev si klade za cíl vrácený majetek efektivně a poctivě spravovat nejen v zájmu věřících, ale celé veřejnosti.
Co se vlastně s majetkem určeným pro narovnání s církvemi doposavad dělo?
Práva vlastníka vykonával stát, který mnohdy nemá kapacitu, potřebu ani vůli tento majetek dál rozvíjet a zhodnocovat. Stát jako vlastník neměl žádný nadstandardní vztah k místu, kde se tento majetek nachází. Oproti tomu farnosti či řeholní řády mají vztah k místu, kde majetek leží a tudíž je zde prostor pro jeho dobrou správu v zájmu užitku místní komunity. Je tedy naprosto mylná představa, že takto získaný majetek získá "Vatikán".
Struktura navraceného majetku ve vztahu k vlastníkům
Laici netuší, že není jedna Katolická církev, která má jeden majetek. Církev je společenstvím samostatných právnických osob, např. farností a řeholních řádů, které samostatně majetek vlastní i spravují a jsou za něj zodpovědné.
Pokud budete o majetkovém narovnání diskutovat s těmi, kteří jsou ochotni naslouchat a chtějí se i něco dozvědět, měli by výše uvedené argumenty zohlednit ve svém celkovém postoji k majetkovému narovnání a snad i změnit svůj názor na toto téma a na Katolickou církev obecně.