Co jiného než kostely?

23.01.2014 17:07
 

 

V. Dvořák a L. Procházková, odpůrci zákona 428/2012 Sb. částečně napravujícího křivdy způsobené církvím komunistickým režimem, podali v tomto týdnu u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 „Trestní oznámené na ředitelku Národního památkového ústavu a další neznámé pachatele“. Výše jmenovaní v něm dávají „Podnět k prověření podezření z přípravy trestného činu“  osob, které se jako zástupci NPÚ podílí na posouzení výzvy Římskokatolické farnosti Žďár nad Sázavou k navrácení poutního kostela na Zelené hoře (sic!).

Oznamovatelé (Dvořák, Procházková) v tomto Podnětu poukazují na údajné nenaplnění podmínek dle vydání zákona 428/2012 Sb. s odkazem na to, že kostel nebyl v rozhodné době majetkem církve a nesloužil ani náboženským účelům. Oznámení se vztahuje na osoby, které se, dle Procházkové a Dvořáka, chystají kostel uvedené církevní právnické osobě – farnosti vydat (dodejme, že k vydání tohoto kostela, ani rozhodnutí o něm doposud nedošlo a oznamovatelé čerpají patrně z médií). Také připouští možnost, že Biskupství brněnské uplatnilo svůj nárok s použitím padělaných listin a uvádějí, že objekt byl v 50. letech náklady státu opraven (zhodnocen), tudíž prý „Církev (…) nezákonně nabyla neoprávněný majetkový prospěch velkého rozsahu“.

Celou argumentaci podavatelů oznámení naleznete zde:

http://stop-cirkevnim-restitucim.cz/?p=1221

K tomu uvádíme následující:

Vlastnictví kostela církví do roku 1953 je nezpochybnitelné, což lze doložit zápisem v pozemkové knize, která je v originále dostupná na příslušném pozemkovém úřadě. V roce 1953 byl objekt předán státu na základě neplatného zápisu o převzetí, kde tehdejší kněz farnosti neprojevuje svobodnou vůli převést uvedenou nemovitost na stát. Z dokumentu je patrná inscenace tehdejším církevním tajemníkem a hrozba komunistických represí vůči kněžím, které v té době na Brněnsku probíhaly (viz oběť Jana Buly). Lze tedy prokázat naplnění zákona o majetkovém vyrovnání.

Ve věci uváděné investice státu konstatujeme, že i dle podstaty práva nemohou náklady tohoto typu jít k tíži žadatele (tedy farnosti). Vznikaly by tak naprosto absurdní situace jdoucí proti selskému rozumu a podstatě věci.

Závěrem konstatujme, že:

  1. policie musí prověřit každé trestní oznámení, byť je sebeabsurdnější či jeho podání vykazuje zjevné znaky šikanózního jednání

  2. co jiného by se mělo v rámci tzv. „církevních restitucí“ vydat, než kostely

(Tiskové středisko ČBK)