Církev, majetkové vyrovnání a chudoba
Papež František, naše nejvyšší duchovní autorita, je nám beze sporu díky svému životu a myšlení také velmi inspirující osobností. Často jsme dotazováni, jak se jeho myšlení a vize církve slučují s tzv. "církevními restitucemi" v České republice, zejm. pak s finanční náhradou pro 16 církví a náboženských společností, která mj. umožňuje nastavit jejich budoucí financování nezávislé na státu. Jak lze tedy chápat jeho slova o chudé církvi pro chudé v souvislosti se zákonem o majetkovém vyrovnání?
„Papež velmi zdůrazňuje úkol církve pomáhat těm nejpotřebnějším. Jak by této výzvě mohla dostát, kdyby měla být chudá optikou jejích kritiků, tedy nemít takřka nic?“ ptá se v aktuálním vydání týdeníku Ekonom generální sekretář České biskupské konference Tomáš Holub. Chudoba církve tedy nemůže spočívat pouze v absenci věcí, jak je mnohdy kritiky připomínáno. Jak by potom mohla např. vzdělávat a vychovávat děti či mládež, připravovat programy volného času, zajišťovat zdravotní či paliativní péči jdoucí svým charakterem mnohdy nad rámec povinností, nutného minima či tabulek úhradových vyhlášek? Jak by se mohla významně podílet na péči o naše kulturní dědictví, život ve městech i na venkově a působit v mnoha dalších obecně prospěšných aktivitách, které jsou nad rámec zákonných povinností, společenského závazku aj.?
Církev potřebuje být soběstačná, stabilní instituce hledící dopředu v dostatečném časovém horizontu. Proto se podle Tomáše Holuba „neobejde právě bez toho, co garantuje zákon o majetkovém vyrovnání se svými třemi základními pilíři: Navrácení zabaveného; kompenzace toho, co nemůže být vydáno, a prostor pro vytvoření zázemí na cestě k osamostatnění, snižujícím se příspěvek na provoz“. Ostatně, pro pomoc druhým potřebuje prostředky a zázemí i sám papež František.
Ve spojitosti s Františkovým pontifikátem se tak nabízí hovořit především o určitém apelu na pokoru a skromnost církve; na vědomí, že prostředky církve nejsou určeny k jejímu osobnímu obohacení, nýbrž k dobrému vykonávání jejího poslání – duchovní i "materiální" službě potřebným lidem. Že je takováto výzva velmi potřebná, o tom není pochyb.
Na téma chudoby církve hovořil minulý týden také kardinál Angelo Scola při své návštěvě Prahy. V rozhovoru pro sobotní MF Dnes (23. 11. 2013) uvedl, že v této otázce „jde o vyváženost mezi prostředky a cíli, kterých chceme dosáhnout“. Prostředky, které církev používá, musí být přiměřené k cíli, který chce plnit.
Majetkovým vyrovnáním tedy církev nezbohatne. Změní se jen její způsob financování, na kterém se již nebudou podílet čeští daňoví poplatníci. A prostředky, které bude mít k dispozici, ráda vloží do služeb člověku v jeho duchovním i materiálním rozměru.
(Tiskové středisko ČBK)
Na webu Ekonomu se můžete podívat i na související videorozhovor.